Dlouho očekávaný příchod 20.století se zapsal v historii Hněvkovic černým písmem.

13.listopadu 1901 došlo k obrovskému požáru, který zlikvidoval šestnáct usedlostí a dvacet rodin přišlo o střechu nad hlavou. V roce 1908 se zahajuje stavba telefonního vedení z Humpolce do Hněvkovického dvora. Roku 1911 měla obec při 76 popisných číslech 535 obyvatel. Začíná se stavět silnice z Hněvkovic do Humpolce a již roku 1912 je dokončena.

Roku 1914 byl ustanoven Záložní spolek pro Hněvkovice a okolí. První světová válka znamenala pro obec ztrátu dvaceti obětí. V listopadu 1918 se na dominantě Hněvkovic-Havlově kopci pálí státní symboly Rakouska-Uherska a 3.května 1919 se zasazuje Strom svobody.

První volby do Národního shromáždění nové republiky vyhrává v obci sociální demokracie. V dalších volbách v létech 1925 a 1928 vítězí KSČ.
V roce 1926 začíná dnem prvního září učit na hněvkovické škole Emil Vojtěch, rodák z Těchobuzi.
V roce 1931 dodává do hněvkovického lihovaru nové destilační zařízení firma Hradecký z Pacova

V roce 1935 byl starostou hasičského sboru zvolen František Jirák
V roce 1937 se místní hasiči účastní branného srazu Hasičské župy humpolecké. V roce 1938 se se zaměřuje na katastru obce trasa uvažované dálnice.

Roku 1939 se ve vsi modernizuje telefonní spojení a žije zde v 135 rodinách 580 obyvatel. Byl postaven zděný plot kolem školního areálu. Od školního roku 1940 -1941 odchází učitel František Jonáš a přichází Albína Nápravníková.

V roce 1940 se pro potřeby dálnice vyčleňuje deset hektarů pozemků. Na konci druhé světové války se z koncentračního tábora v Terezíně nevrátil Jan Točík.

Již 5.května 1945 se ve vesnici ustanovil Revoluční národní výbor pod vedením Jaroslava Bratrů. Jeho členy dále byli: Adolf Jaroš,Jaroslav Petr, Bedřich Prokop a Jaroslav Vaniš.
Devátého května projíždí Humpolcem jednotky sovětské a rumunské armády, které město osvobozují. Mnoho obyvatel Hněvkovic se v Humpolci této nezapomenutelné události účastní.

POVÁLEČNÉ OBDOBÍ

Volby v roce 1946 vyhrává v Hněvkovicích, stejně jako ve většině míst Komunistická strana Československa, která získala 222 hlasů z 306 odevzdaných volebních lístků. Jaroslav Bratrů se stal předsedou MNV /místní národní výbor/.

Roku 1947 měly Hněvkovice necelých 500 obyvatel. Na památku 100.výročí zrušení roboty byla 1.května 1948 vysazena u objektu hasičárny Lipka svobody. Po volbách ve stejném roce se stává předsedou MNV Josef Jirák. V roce 1949 se zahajují práce na zpevnění komunikace z Hněvkovic ke státní silnici ve směru Humpolec-Želiv.

PADESÁTÁ LÉTA

V roce 1950 byl do vsi zaveden místní rozhlas a zahájen provoz autobusového spoje z Humpolce přes Hněvkovice a Sedlici do Pelhřimova.

V květnu tohoto roku přišlo velké krupobití, které poškodilo osetá pole. Již v tomto období se sešel přípravný výbor pro založení JZD /jednotné zemědělské družstvo/. Jeho předsedou se stal Jaroslav Bratrů. Předsedou MNV byl opět Josef Jirák.

V roce 1950, konkrétně 23. listopadu byl do Hněvkovic přeřazen z Krasoňova řídící učitel František Němec. V roce 1951 se v budově školy zřizuje loutkové divadlo a žňový útulek pro děti předškolního věku.

28. srpna 1952 došlo k oficiálnímu založení jednotného zemědělského družstva. Již v září jeli družstevníci na scelené lány. V době vzniku mělo družstvo 33 členů a výměru 203 hektarů půdy.

12. září 1952 byl odhlasován přechod na tzv. III typ a 28.9. se vedení družstva rozhodlo vystavět kravín pro 125 kusů .
Neblahým momentem a bolestnou křivdou té doby se stalo rozhodnutí o vystěhování několika bývalých selských rodin mimo Hněvkovice. Jednalo se o rody Jiráků, Koubků, Vališů, Němců. V roce 1953 byl dobytek sveden do nového kravína.

Volby v roce 1954 byly poslední,kdy si obyvatelé dovolili nehlasovat jednotně pro kandidátku Národní fronty. Z počtu 285 voličů bylo pro tuto kandidátku 228 hlasů. Funkci předsedy MNV obsadil Jan Šimon, který vydržel v tomto vysokém postavení až do roku 1968.

JZD se do roku 1957 potýká s organizačními,technickými i existenčními problémy, ale v roce 1958 má již 387 hektarů zemědělské půdy z toho 307 ha.orné

PÁR ÚDAJŮ O ŠEDESÁTÝCH LETECH

Již od poloviny let padesátých funguje v Hněvkovicích divadelní kroužek Osvětové besedy. V roce 1958 ochotníci nacvičili hru Divotvorný klobouk od Václava Klicpery a od Emy Řezáčové měli v repertoáru hru Jana.
V roce 1960 zařadili představení Lucerna od Aloise Jiráska. O dva roky později na festivalu amatérských divadelních souborů v Nové Cerekvi bodují s hrou Radúz a Mahulena od Julia Zeyera. Posledním velkým projektem se staly Ďábelské klíče od Miloše Gerstnera.